Operace zaživa? Jen filmový strašák. Jak vypadala středověká anestezie a jak v ní figuruje církev?

Téměř každý z nás v průběhu života podstoupí nejméně jeden lékařský zákrok. Anestezie je sice byla v jistém slova smyslu využívána stovky až tisíce let před naším letopočtem, až v posledních 150 letech však došlo k revoluci, díky které jsou pro nás dnes operace bezbolestné.

Přidejte svůj názor 1 komentář

Lékaři

Středověká anestezie byla primitivní a barbarská – alespoň v porovnání s dnešní praxí. Do 15. století bylo nejběžnější metodou uspaní pacienta podání kombinace alkoholu a opia. Druhou variantou bylo dřívko v puse, které pacient skousl. Nicméně i některé látky používané v této době, jako opium, jsou používány dodnes. Současné medicína také znovuobjevila konopí jako lék na chronickou bolest.

Anesteziolog Robert Hirst v článku pro The Internet Journal of Anesthesiology poukazuje na arabské alchymisty, kteří už ve 12. a 13. století používali uspávací houby napuštěné hašišem, opiem a jinými rostlinnými omamnými látkami. Formální odkaz na použití anestetika pro chirurgický zákrok se objevil kolem roku 1540, kdy Dioscorides odkazuje ve svém lékopisu na spací lektvar z opia a kořene mandragory. Později se lektvary vařily třeba i z listů koky. S nástupem inkvizice se však bylinné prostředky a bylinkářky staly podezřelými a jejich využití v lékařské praxi upadlo v zapomnění.

Kolem roku 1540 se německému lékaři a botanikovi jménem Valerius Cordus podařilo syntetizovat éter. Zlomový však byl pro anestezii až rok 1846. Tehdy byla v americkém Bostonu provedena první operace, při které byla použita éterová anestezie. V pátek 16. října 1846 se v posluchárně bostonské nemocnice v USA konala další z řady veřejných chirurgických operací určených odborným zájemcům. Operující lékař John Collins Warren předem oznámil, že předváděný zákrok proběhne bezbolestně, s použitím zcela nové “narkotizační” metody. 

Jeho pacientem byl Glenn Abbott, který se chystal podstoupit odstranění cévního nádoru na levé straně krku. Operace trvala sotva pět minut. Warren se poté obrátil k publiku a pronesl: „Pánové, tohle není žádný humbuk.”

V Evropě se na nejprve na tuto operační metodu zpočátku dívali rezervovaně jako na „americký trik”, ovšem již v roce 1847 provedl lékař Johann Ferdinand Heyfelder první operaci s použitím éteru na území Německa. Za dva měsíce měl podobných zákroků s použitím éterové anestezii za sebou celou stovku. Už v únoru 1847 byla podána první anestezie také na českém území. Stalo se tak v nemocnici na Františku, vrchním lékařem byl mnich Celestýn Opitz.

S rostoucím počtem operací se brzy objevily první případy úmrtí pacientů v důsledku předávkování. Éter se tehdy kapal na šátek, který pokrýval pacientův obličej, a dávkování nebylo nijak kontrolováno. I proto byl éter nahrazen chloroformem, který se začal užívat i v porodnictví.

To se však nelíbilo církvi, protože v Bibli se píše, že žena má rodit v bolestech, aby tak odpykala dědičný hřích. James Young Simpson, propagátor anestezie a osobní lékař královny Viktorie, se ovšem nedal zastrašit a v Bibli vyhledal místo, které naopak svědčí ve prospěch nové metody. „I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu…” Proto byl dle jeho argumentů Bůh vlastně prvním anesteziologem. Konečného uznání se však chloroform a anestezie dočkaly až poté, kdy ji při svém sedmém porodu v roce 1853 využila sama královna Viktorie.

Konec 19. století přinesl také objev znecitlivujících účinků kokainu, zavedení aseptických postupů v chirurgii, zavedení prvního syntetického lokálního anestetika prokainu, které umožnilo rozvoj metod lokálního znecitlivění. Poválečné období (po r. 1944) je pak spojeno s objevem dalších inhalačních anestetik. Vyšší náročnost operačních výkonů i nároky na bezpečnost pro pacienty vedly k rychlému rozvoji anesteziologie. Také řada výzkumů v 50. letech umožnila rozvoj neodkladné resuscitace, v roce 1968 byla vydána první příručka kardiopulmonální resuscitace.

Při epidemii dětské obrny v Dánsku v roce 1952 pak vznikla nutnost zajistit pacienty umělou plicní ventilací. Anesteziologové starající se o pacienty při anestezii se začali zabývat obnovováním a podporou selhávajících vitálních funkcí a tento vývoj logicky vedl v roce 1971 ke vzniku samostatného lékařského oboru anesteziologie a resuscitace.

Vstupte do diskuze (1)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Revoluce v potravinářství? Vědci chtějí stříkat čárové kódy na maso

15.08.2018 07:58 Londýn - Čárové kódy by v budoucnu musely být pouze na obalech potravin. Vědci hledají způsob, jak…

Nemocniční dezinfekce jsou k ničemu? Vědci varují před problémy, které…

14.08.2018 15:38 Ten zápach dezinfekce, který se šíří po každé nemocnici, všichni dobře znáte. Možná už ale nevíte,…

"A přece se točí." Jak opravdu to bylo se slavnou větou Galileo Galilea?

14.08.2018 15:33 Aktualizováno Církevní dějiny jsou doprovázeny nejrůznějšími konflikty – ať už šlo o vymezování kompetencí se…

Kongo zahájilo experimentální léčbu eboly. Vědci vzali smrtícímu viru…

14.08.2018 14:34 Kinshasa - Nové případy eboly se v provincii Severní Kivu v Kongu objevily na začátku srpna a…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější z Tech+

reklama
reklama